Hráči: Olda (Francois), Tom (Krathak), Zdenka (Perla)

Během dalších dvou dnů se Francois s Krathakem zotavovali v Akilově péči. Ukázalo se, že otrokáři byli velmi dobře zásobení; v jeskyni před vchodem do hrobky byly naskládané soudky se soleným masen, pytle s moukou a bedny s řetězy, provazy, loučemi, olejem do luceren, obvazy a dalšími zásobami.

První noc po boji s bandity Perla držela u vchodu do jeskyně, zatímco uvnitř u dohasínajícího ohně tvrdě spali její druhové a osvobození otroci. Co chvíli jí hlava klesala na prsa a jen tak tak se vždy přemohla a zahnala dotírající spánek. Když takto jednou zatřásla hlavou a protřela si oči, s úlekem zjistila, že na louce před jeskyní stojí osamocená nehybná postava. Noční návštěvník  měl dlouhé tmavé vlasy, bledou pleť a střapatý černý plášť. Ani když postava promluvila, nemohla Perla s jistotou odhadnout, jestli to je muž či žena.

Podivný návštěvník mluvil obecnou řečí se silným přízvukem a zajímalo jej, komu patří těla lapků pohřbená v lese a zda by je mohl koupit. Perla jej (ji?) odehnala, ale druhý den jí za to Francois vynadal s tím, že měla nejprve zjistit, co chtěl za otrokářská těla návštěvník nabídnout. Druhý den v noci tedy došlo k obchodu, ve kterém dobrodruhové obdrželi olšovou větvičku se dvěma zelenými lístky na konci. Byla to, jak poznamenal Francois, který má zřejmě trochu vzdělání v každém oboru, kouzelná hůlka. Ráno byly hroby vykopané a těla pryč.

Když se Francois s Krathakem jakž takž vzpamatovali z utržených zranění. Vydali se všichni tři na průzkum jeskyně. Dveře do čarodějovy komnaty, pokryté okultními symboly, ale bez zjevné kliky, se rozhodli nechat zatím na pokoji. Zato ale chvíli vyjednávali s třírukým orkem uvězněném v poslením z otrokářských kotců. Krathak mu hodil kus slaniny, který vyhladovělý skřet okamžitě spořádal. Francois (který ovládá skřetí řeč) potom zjistil, že Tři ruce, jak se vězeň jmenuje, má velkou zásobu kreativních výhružek a silnou touhu po svobodě.

Pravidla pro boj jsou, podobně jako zbytek hry, poměrně jednoduchá. Iniciativa se hází na šestistěnce; kdo má víc, jede dřív. Jestli chcete někoho zasáhnout, hodíte dvacetistěnkou, k výsledku přičtete svůj bonus na zásah (attack bonus) a máte-li alespoň tolik, kolik je soupeřovo AC (třída zbroje), zasáhli jste a udělíte mu tolik bodů poškození kolik hodíte na kostce vaší zbraně…

Ta jednoduchost tu není proto, aby každý boj vypadal tak, že k sobě dva soupeři přiskočí a střídavě do sebe sekají, dokud jeden nepadne na zem, protože mu došly zásahové body. Je to tak proto, aby se s pravidly dalo snadno pracovat, když hráč přijde s nějakým nápadem. Můžete si vymyslet vpodstatě cokoli a (pokud to dává trochu smysl) pravidla podle toho ohneme.

Příklad: Grel je možná srábek a kecka, ale není tak úplně hloupý. Když se na něj v uličce Tziankali vrhnou dva podvedení seveřané, vytáhne z měšce vyfouknutou skořápku od vejce, kterou dříve naplnil popelem a pilinami, rozmáčkne ji v dlani a obsah hrsti vmete těm přerostlým troubům do obličeje. Pravidla takovou situaci nepředpokládají, ale celkem snadno se dá rozhodnout, že si rozhořčení bojovníci hodí záchranný hod proti dechu a pokud neuspějí, budou oslepeni na 1d3 kol. Dost na to, aby se Grel ztratil. 

Příklad: Vint, pomyslný šermíř stvořený pro potřebu příkladu, bojuje se dvěma námezdnými vrahouny. Cítí, že je v nevýhodě a tak se rozhodne s tím něco udělat. Zahlásí, že se bude pohybovat tak, aby vždy jednomu z vrahounů ten druhý překážel. Podle situace a prostředí tak může mít druhý vrahoun postih k útoku, nebo dokonce nebude moci útočit vůbec. Ovšem v nepřehledném terénu se může stát, že Vint zaškobrtne nebo do něčeho vrazí a svalí se na zem… řekněme s 10% šancí za kolo.

V určitých situacích může být nějaká strategie riskantní (jako třeba Vintova taktika z příkladu), v jiných může dobrý nápad vynést výhodu „zadarmo“. Obecně jsem pro to vynalézavost odměňovat, takže příště se neostýchejte a buďte kreativní.

Hráči: Olda (Francois), Tom (Krathak), Zdenka (Perla)

Průzkum vypálených chýší u přívozu odhalil další mrtvé tělo, umučeného muže, a stopy mířící na západ, směrem, kterým podle mapy měla ležet hrobka. Podle stop a pouhých dvou mrtvol mezi vypálenými domy cestovatelé usoudili, že se zřejmě jednalo o otrokáře a bude nejlepší se jim pokud možno vyhnout.

Druhý den dorazili ke kopci s kruhem kamenů na vrcholku, pod nímž měl ležet cíl jejich cesty. Záhy ovšem zjistili, že v u hrobky se zabydleli zmiňovaní otrokáři. Našli opuštěný tábor a přístřešek s malou výhní, u které lapkové otrokům zřejmě nasazovali okovy. Naštěstí byla většina otrokářů pryč a na místě zůstali jen čtyři z nich. Dva vyspávali kocovinu a trpaslík s dřevěnou nohou a vysoký skřet se hádali o tom, kdo by měl držet hlídku.

Plán na přepadení stráží ovšem zcela nevyšel. Skřeta se sice povedlo nepozorovaně zabít, ale když jej šel trpaslík vyhlížet, zaváhání okolo vstupu do hrobky roztroušených dobrodruhů zapříčinilo, že měl ten podezdřívavý parchant dost času na vzburcování svých spících druhů.

V následujícím boji Francois s Krathakem prošpikovali trpaslíka šípy, Perla prakem zabila jednoho z probuzených banditů, ale zbývající otrokář nejprve jediným šípemvyřadil z boje Krathaka a poté, v krátké šermířské výměně rozsekl hlavu Francoisovi. Než se ovšem mohl zorientovat, kámen z Perlina praku mu rozdrtil spánek.

Naštěstí se ukázalo, že otrok s  nohama v okovech, který banditům posluhoval, se vyzná v léčení a že Francoisova lebka je tvrdší, než se zdálo. Když byli ranění uloženi do lůžek v ústí hrobky, zavedl Akil, jak se onen otrok jmenoval, Perlu hlouběji do hrobky chodbou obloženou od podlahy po strop lidskými lebkami. V místnosti, kde bandité vybudovali dřevěné kotce pro otroky, našli tři další lidské zajatce (Orma, Rusila a Ekkeho) a také třírukého skřeta, kterého raději nechali připoutaného.

Akil mimo to Perle pověděl o čarodějově komnatě ležící hlouběji v hrobce a dvěřích, které se nachází ještě hlouběji a vedou do neprozkoumané části hrobky. Mimo to také z vděčnosti za vysvobození zmínil, že ví o místě, kde velitel otrokářů zakopává své stříbro.

Hráči: Olda (Francois), Silva (Sese), Tom (Krathak), Zdenka (Perla)

Při průzkumu dřevěného kurníku pro pár set duší, kterým je Tziankali, dobrodruhové narazili na starou kamennou stavbu, o které se Krathak od dětí okolo dozvěděl, že to je „dům boha, co zabil pavoučího démona, ale už tam nebydlí, protože je mrtvý“ a že se to „stalo velmi dávno, ani babička to nazažila“. Také se dozvěděli, že meč Anwna, onoho boha, prý zůstal na místě jeho smrti, v Pavoučím hvozdu. V opuštěném chrámu se zhroucenou střechou poté našli tajné dveře v podlaze, které vedly do vlhké podzemní místnosti, v níž nalezli poničenou plastiku popisující život dávného hrdiny, který zabil pavoučího démona, a také spoustu navlhllých knih a svitků.

Francois opět předvedl nesmírné nadání pro jazyky, když odhalil, že umí číst v jazyce, ve kterém jsou knihy napsány. Sese kouzlem opravila poničenou část plastiky a tak zjistili, že poslední souboj hrdiny s démonem se odehrál u jakési pyramidy v pavoučím lese, mezi dvěma obřími clonovými duby. Nakonec vynesli všechny písemnosti nahoru do chrámu a z těch nepoškozených vytřídili:

• malou knihu obepnutou stříbrným řetězem se zvláštním zámkem a opatřenou nápisem varujícím „věrné“ před jejím obsahem
• zeměpisné pojednání o zemích okolo Tziankali, více než 300 let staré, se zápisy o sídlištích, jejichž rozloha je pro dnešní Sever neuvěřitelná
• kroniku Anwnova kultu, popisující události od vystavění jeho chrámu, až po úpadek uctívání
• asi tucet svitků na rozličná témata: právo, astrologie, matematika…

Perla s Emmou vyjednala oboustranně výhodnou dohodu, podle které dobrodruzi nechají knihy a svitky ve vesnici a podělí se o jakékoli novinky, které se v knihách o okolí dočtou (nikdo tu už neovládá jazyk, kterým jsou knihy napsané), za což budou v Tziankali vždy vítáni a budou mít ke knihám volný přístup. Sese si navíc vyžádala zamčenou knihu, protože předpokládala, že obsahuje kouzla, a Francois s sebou vzal zeměpisné pojednání, které by mohlo obsahovat umístění zajímavých ruin a… pokladů.

Po noci strávené v Emmině domě se vydali znovu na cestu. Odpoledne po řece dorazili k příjezdu, který se měl nacházet zhruba v místech, kde jsou sochy starých kmenů zaznačené na mapě k pokladu. Chýše ovšem byly vypálené, prám vytažený na břeh a u něj tělo muže zastřeleného šípem…

Hráči: Olda (Francois), Silva (Sese), Tom (Krathak), Zdenka (Perla)

Ve velké Olmechově hale v Ralmě dobrodruhům jejich hostitel ukázal krunýř obrovského sekáče s tím, že se jedná o nejméně nebezpečného z velkých lovců Pavoučího hvozdu. Z rozhovoru s Olmechem (a pozděli s Falornem, viz dále) vyplynulo následující:

• Pavoučí hvozd se rozkládá na sever od Ralmy a na východ od Stříbrné.
• Takzvané clonové duby (shutteroaks) způsobují, že přes den je v hvozdu skoro tma, ale v noci korunami prosvítají hvězdy.
• Prvním ze tří druhů predátorů, kteří hvozd obývají jsou obří sekáči, obrnění pavouci, kteří nejsou jedovatí, ale mají na konci nohou nebezpečná ostří. Samice sekáčů jsou větší a agresivnější, loví skokem z koruny stromu.
• Druhým druhem jsou bílé vdovy, které jsou velmi teritoriální, loví pouze v noci a ve svých lovištích natahují sítě napuštěné paralytickým jedem. Mimo to je jejich kousnutí smrtelné, ovšem lovci z Tziankali na sever od Ralmy je loví kvůli jedu a protijedu, který z nich vyrábí.
• Třetím a nejnebezpečnějším druhem je bájná arachnostrix, pavouk s lidskou hlavou, který umí mluvit.

Ráno si dobrodruhové koupili člun a vydali se na sever po řece.

V noci zpozorovali oheň v Pavoučím hvozdu (kterému se doposud snažili mermomocí vyhnout) a Krathak se vydal na průzkum. Zjistil (poté, co se nepozorovaně proplížil okolo hlídek), že u ohně sedí skupina elfských lovců. Brzy se u ohně hřála celá skupina. Vůdce elfů Falorn je varoval před elfy z Arumatu, uctívači pavouků, a představil jim „vzdálenou sestru“ Sese, která se chtěla vydat za dobrodružstvím. Družinka se tak rozrostla o dalšího člena.

Druhý den dorazili po řece do Tziankali, vesničky natěsnané na malém ostrůvku u východního břehu Stříbrné. Po přistání je uvítal Grel, ukecaný vousatý chlapík a „obchodník“, ovšem záhy jej zahnala matrona, která se představila jako Emma a varovala je před Grelovou vychytralostí. Později o  ní dobrodruhové zjistili, že je to manželka zemřelého starosty a ve vesnici je hlavní autoritou. Většina mužů byla v hvozdu na lovu pavouků a tak dobrodruhům brzy začal zase dělat společnost Grel. Z jeho vyzvídání a návrhů se dobrodruhové dozvěděli o otrokářích na západním břehu (za kterými by je prý mohl zavést) a nabídce za elfské otroky (Sese od přistání z hlavy nesejmula kápi).

Když se jim konečně povedlo Grela zahnat, následovala porada o dalším směru výpravy. Sesin návrh na nalezení otrokářů a osvobození jejich obětí nepadl na úrodnou půdu. Bylo rozhodnuto pokračovat na sever k místu, kde žije převozník, najít jednookou sochu z mapy starého dobrodruha a hrobku s pokladem.

Zeď

Staré trpaslické opevnění stálo na kopcích okolo delty řeky dávno předtím, než přišli lidé a postavili tu své město a vesnice. Je to mnoho mil dlouhý pás širokých hradeb a důmyslně postavených věží, které může bránit jen hrstka mužů. Lidé nalezli Zeď opuštěnou, ale její význam jim rychle došel. Od založení Almsburgu došlo k několika pokusům o osídlení země za Zdí, ale žádná z osad nevydržela dlouho. Vesničky, sady, pole a pastviny jsou teď uvnitř půlměsíce Zdi natěsnané jak to jen jde.

Almsburg

Jediné skutečné město na Severu, alespoň tak to místní říkají. Jako každé správné město je Almsburg přeplněný, rušný a neskutečně páchne. Leží u delty Stříbrné, řeky, která přitéká pod Zdí ze severu.  Najdete tu tržiště, řemeslníky, hospody, bordely, chrámy a lichváře. Přichází sem dokonce obchodníci, barbaři zpoza Zdi. Vzato kol a kolem je Almsburg zřejmě nejlepším místem na Severu, kde může dobrodruh utratit či investovat své těžce vydobyté peníze.

Hráči: Olda (Francois), Tomáš (Krathak), Zdenka (Perla)

Dobrodruhové vyrazili z Almsburgu ke Zdi. Byli navnazeni pověstmi o pokladech ukrytých v Divočině a vybaveni mapou k hrobce dávného vévody. Mimo to jim jakýsi kupec jménem Falkon slíbil kupu peněz, pokud by se jim snad podařilo vyjednat otevření obchodní stezky s trpaslíky v horách.

Ve vesnici Brána přespali a Krathak vsadil své poslední peníze na to, že se všichni tři druhové do Brány opět vrátí u tlustého sázkaře Rolla. Francois ze severského vůdce karavany přicházející zpoza Zdi vytáhl nějaké informace o cíli jejich cesty. Perla si všimla, že opevněné věže Zdi jsou byly postaveny ne lidmi, ale trpaslíky. Pokus o hudební produkci v hostinci a získání financí na alkohol ztroskotal na neznalosti písničky o chlípné mlynářce.

Zatímco na jih od Zdi  ležel záplatovaný kabát úrodných políček, pastvin, remízků, po průchodu bránou se před trojicí pocestných rozprostřel prastarý hvozd táhnoucí se kam až oko dohlédlo. Naštěstí brzy našli stezku, po které zřejmě putovaly seveřanské karavany. K večeru Perla navrhla přespat v jeskyni kousek od stezky, ovšem Krathakův průzkum objevil chodbu vedoucí k tajné vyhlídce na kopci, kde dřivé přebyvali lapkové (nyní jen jejich kosti). Teď tu narazili pouze na pološíleného skřeta Gulúka a tajnou skrýš se dvěma drahokamy. Francois se vytáhl znalostí skřetí řeči a vyrazil ze zajatce vše o banditech kteří tu dříve přebývali… a také o jeskyni hluboko v kopci, v níž prý je něco děsivého.

Samozřejmě se dobrodruhové do jeskyně okamžitě vydali. Našli podzemní jezírko, na jehož konci ve výklenku ve zdi stála podivná socha z černého kamene. Různé pokusy nakonec vedly k neúmysllnému obětování skřeta v jezírku (začež byla Perla odměněna jakýmsi pochybným požehnáním od zmíněné sochy) a urážce sochy (za tu byl Francois „odměněn“ dočasnou paralýzou a prokletím). Při návratu k ohništi v ústí jeskyně narazili dobrodruhové na zvědavého medvěda, kterého se jim ovšem podařilo zahnat.

Druhý den ráno ještě Francois znovu sestoupil do podzemí a chvíli rozmlouval se sochou, což poněkud znepokojilo jeho společníky. Na to se vydali opět na cestu po obchodní stezce. Večer dorazili k řece a vesnici jménem Ralma (seversky „kotviště“, jak jim řekl Krathak, který místní jazyk ovládá). Stařešina Olmech je přivítal a nabídl jim nocleh a (za trochu stříbra) dopravu po řece na sever. Co bylo možná ještě důležitější, poradil jim, kde najít vesnici zaznašenou na mapě vedoucí k hrobce.